Další rozhovor je s naší HR a Finance Manažerkou Baru, která působí v Grantonu už čtvrtým rokem.
Jaký byl tvůj první kontakt s Grantonem? Jak ses o něm dozvěděla?
První kontakt byl vlastně s Vítkem (naším CCO), což je můj kamarád, který v Grantonu pracoval a hrozně o tom básnil. V podstatě to znělo trochu jako sekta (smích). Byl nadšenej z lidí a byl plnej optimismu z toho, jak to půjde v té firmě dál. Po nějaké době se zmínil, že tím, jak rostou, usoudili, že potřebujou někoho na HR a back office. Takovej support společnosti v podstatě, protože to do té doby táhli oni ajťáci a CEO Honza.
Dříve jsi pracovala ve velké účetní firmě, kde jsi měla našlápnuto na skvělou kariéru. Co tě přesvědčilo, tohle poměrně stabilní zázemí opustit, a jít do malé firmy?
Já jsem si delší dobu říkala, že tím, jak jsem měla zkušenosti ze státní správy a korporátu, by se mi právě líbilo si zkusit práci v nějaké menší firmě. V té době jsem dělala mzdové účetnictví a jak jsem hodně komunikovala s personálním oddělením, tak mě HR zlákalo, protože to s těmi mzdami souviselo, ale bylo to více zaměřené na lidi. Takže když mi Vítek vyprávěl, v jaký dělá boží firmě, a jak jezdí na hory (to mě vlastně asi tenkrát zaujalo nejvíc, že jezdí lyžovat do Alp, a že se tam pak válí ve vířivce a koukají na zasněžený hory (smích)), tak jsem si říkala, to je dream job a chtěla jsem to zkusit, protože Vítek říkal, že jsou otevřeni i relativně juniorním uchazečům.
Co ty osobně vnímáš jako největší rozdíl mezi korporátem a prací v malé firmě?
Nejspíš tu otevřenost, neformálnost a transparentnost. Tady i juniorní člověk ví, co se ve firmě děje a zároveň má možnost se k tomu vyjádřit a třeba to i nějak ovlivnit. Moc se mi líbilo, když jsem tady byla nová a všichni byli zvědaví na můj názor a chtěli slyšet moje nápady, který jsem se ze začátku hodně ostýchala vůbec říkat, ale bylo skvělý, že to vůbec někoho zajímalo. Oproti tomu v korporátech je vždycky několik levelů, a dostat se přes ty levely k někomu z vedení je hodně složitý. Taky vnímám tu svobodu, že člověk si tady může sám určit nějaký směr. Že nezapadne do škatulky, která byla před ním vytvořena nějakou strukturou, ale může si v podstatě vytvořit svoji pozici sám.
Jako HR bys mohla pracovat skoro v jakémkoliv odvětví. Jsi spokojená, že jsi zrovna v IT?
Tenkrát jsem moc nepřemýšlela, v jakém odvětví má ta firma zrovna působit, ale když jsme se pak už konkrétně bavili o Grantonu, tak mi to IT přišlo zajímavý. Nic jsem o něm nevěděla, ale měla jsem pocit, že lidi v IT budou techničtější a chytří. Je hrozně příjemný pracovat s chytrejma lidma (smích). Plus samozřejmě IT je hodně perspektivní a rychle se rozvíjející obor.
Když pracuješ s lidmi na denní bázi, co je pro tebe největší výzvou?
Jak člověk hodně dává lidem nějaké instrukce, nebo s nimi nonstop něco řeší, tak občas na tebe někdo zareaguje podrážděně. Jako HR si musíš uvědomit, že se těm lidem snažíš pomoct a musíš to zkousnout a nějak to vysvětlit. Nezačneš se s nimi hádat, ale uzavřeš to nějak pozitivně. Prostě se nenaštvat a nerozbrečet se (smích). Je těžké, když má někdo třeba špatnou životní situaci a ty to s ním řešíš a snažíš se ho nasměrovat. Musíš být opatrná, protože nechceš o ty lidi přijít, ale zároveň je i fér si občas říct, že prostě v určitý fázi je lepší nechat je jít. Protože snažit se to na sílu vydržet, když to není oboustranně příjemný, není cesta.
Na vysoké škole jsi studovala bezpečnostní studia, nelituješ, že se tomu teď nevěnuješ?
Ne, já jsem v tom vlastně nechtěla hledat uplatnění, protože by se tam nabízela buď státní správa nebo nějaká akademická sféra, což jsem si obojí vyzkoušela a obojí mě hodně odradilo (smích). Lákaly mě docela mezinárodní organizace, ale tam je extrémně těžký se dostat. Například musíš být rok na neplacený stáži v Bruselu a na to musíš mít peníze, abys zadarmo žila rok v Bruselu. Takže popravdě jsem ani nepočítala, že v tomhle oboru budu hledat uplatnění, ale moc mě bavilo to studovat.
Velkým tématem v Grantonu je rodinná atmosféra. Ty jako HR chodíš na skoro všechny socializační akce, není to už někdy moc? Když s těmi lidmi pracuješ, a pak se ještě scházíte po práci?
Já mám ty lidi ráda a sice jsem založením spíše introvert, ale jak mi ti lidi už přirostli k srdci, tak už se jich tolik nebojím (smích). Pro mě je fakt příjemný s nimi být a vnímám je vlastně jako druhou rodinu. Občas se kvůli manželovi zamyslím, tyjo, já furt někde lítám, ale nemít partnera, tak se nad tím ani nepozastavím. Hlavně účast na těch akcí je dobrovolná. Já jako HR teda vnímám, že bych tam měla být a chodím tam fakt ráda, ale není to povinný a někdy si prostě můžu říct, že se mi fakt nechce a svět se nezboří.
Když se ohlídneš zpátky na tvoje začátky, je něco, co bys udělala jinak?
Určitě by se mi líbilo, kdybych od začátku byla asertivnější. Na druhou stranu se znám a tohle není v mojí povaze. Já se potřebuji trochu rozkoukat, než budu schopná s něčím takhle přijít. Takže by se mi líbilo, kdybych byla schopná to dělat jinak, ale pravděpodobně bych to jinak nedělala (smích). Napadá mě ještě třeba ten recruitment, který jsem se ze začátku snažila hodně dělat sama. Měla jsem zatlačit na kluky, aby mi dali větší nalejvárnu o klientech a projektech, protože jsem se snažila hodně zorientovat sama. Teď zpětně vnímám, že tam byl prostor pro více informací.
Měla jsem připravenou další otázku, na co jsi hrdá, ale to si každý může přečíst v našem článku Transformace grantonního back-officu. Myslím, že tam je uvedeno spoustu příkladů, na které můžeš být hrdá.
To je pravda, ale je jedna důležitá věc tam nepadla a to je můj skvělý nový tým, který se relativně rychle rozrostl a skvěle funguje a mám ho moc ráda 😊
Moje poslední otázka je, co bys přála Grantonu do dalších 10 let?
Přála bych si, abychom si udrželi věci, co mám na téhle firmě nejradši. Tu rodinnou atmosféru i přestože budeme (doufám) větší. Taky neformální prostředí a nějakou tu podporu jednotlivce, jeho rozvoje, a hlavně skvělý lidi. Ať nikdo neodchází, protože u většiny lidí by mě to fakt mrzelo.
