Ála
Když se na začátku roku 2022 sešel náš marketingový tým poprvé, abychom naplánovali dění na tento rok, bylo nám všem jasné, v jakém duchu se asi ponese.
Naše firma slaví 10 let! A to už je jubileum, kterému se nevyhneme.
Začali jsme vymýšlet, jak kreativně komunikovat tento milník na sociálních sítích, ale i jak odměnit naše věrné kolegy a klienty. Bylo jasné, že bez večírku se neobejdeme. Kdo by taky chtěl slavit narozeniny bez dortu a dárků?
Anička
Začali jsme výběrem místa konání celé akce. Mezi užší výběr se dostaly restaurace v Tančícím domě, Žižkovské věži a na Nebozízku. Po třech prohlídkách, ochutnávkách nabízeného menu a pečlivém zvážení všech pro a proti jsme se nakonec rozhodli pro Nebozízek. Hlavním rozhodovacím faktorem byla možnost večer strávit venku i uvnitř. Nejvíc nás ale uchvátil ten výhled.

Plán jsme představili naší „svaté trojici“, jak občas přezdíváme grantonnímu top managementu. Sladili jsme se na datu konání a začala spolupráce s grafikem Lukášem na přípravě pozvánek, dárků a ostatních marketingových předmětů.
Ála
Když nadešel den D, hned několik z nás muselo povzpomínat, co to vlastně znamená business casual. Po několika dlouhých covidových letech jsme museli nechat tepláky doma a modlit se, že nám staré šaty, sukně či saka ještě stále padnou. Náš hvězdný HR tým ovšem nikdy nezklame, a proto poslal návod všem těm, co by si i tak nevěděli rady s garderobou. Chybičky se ovšem může dopustit každý, a tak jsme e-mailem v instrukcích obdrželi tento pokyn.

V županu naštěstí nikdo nakonec nedorazil, a tak jsme si místo nepříjemného faux pas mohli užívat jen krásnou atmosféru Nebozízku při západu slunce.
Anička
HR tým, po tom, co vzkřísil jednu ze svých členek po výšlapu na Nebozízek, začal s přípravami na místě cca čtyři hodiny před vypuknutím celé akce. Lukáš dovezl všechny potřebné komponenty k sestavení dárků a začali jsme plnit krásné černé krabičky proseccem a dvěma skleničkami na sekt s logem Grantonu. Po nějaké době nám přijel pomoci i náš COO Tom, jelikož se nezalekne žádné práce ani příležitosti nám pomoct (hlavně s balonky plněnými heliem). Schválně, jestli si tipnete, kolik skleniček jsme nakonec donesli v celku dolů, když večírek skončil?

Ála
Někteří z nás zvolili výhodnější cestu na Nebozízek, a to směrem dolů. Po seběhnutí, což je v případě nás, které jsme na cestu po dlažebních kostkách – ne zcela vhodně – zvolily podpatky, lehký eufemismus, se nám otevřela úvodní scéna jako z kulis hollywoodské romantické komedie. Slunce, které se pomalu chystalo zapadnout, balónky v barvách firmy, věž z dárků a kolegové popíjející welcome drinky v dobře padnoucích oblecích.
Celý večer se pak nesl ve znamení příjemné hudby, smíchu, dobrého jídla a pití. Dokonce i proslov našeho CEO Honzy se nenatáhl na dobu delší, než zvládne uběhnout ručička hodin v devadesátistupňové výseči, čehož se někteří z nás, a zkušenost říká, že ne neprávem, obávali. Po chvilce dojetí a vzpomínání přišla řada na krájení dortu. Čokoládového s malinami, jako by tomu osud snad chtěl, abych si dala víc než jeden kousek…

V nostalgii nás utvrdil i výstup barmana předvádějícího svou barmanskou show, která minimálně osazenstvo mého stolu vnesla do vzpomínek na naše maturitní plesy.
S přibývajícími hodinami a počtem prázdných skleniček od různých drinků, které se kupily před každým z nás, přibývala i míra neformálnosti našich konverzací a odvážnost pronášených vtipů.
S obsluhou restaurace a některými slabšími kusy, promiň, Martine a Lukáši, i ty Aničko, jsme se rozloučili krátce po půlnoci. Zbytek nás však pod heslem „nebeský tým“ pokračoval dále do víru velkoměsta a nastavil tak laťku pro příštích deset let zase o kus výš.
Thank You For Your Vote!
Sorry You have Already Voted!