Nedávno jsem na LinkedInu narazil na zajímavou anketu od Garyho Vaynerchuka. Jestli ho ještě neznáte, zkuste si najít jeho životní příběh. Je to velmi zajímavé čtení. Pojďme se ale vrátit k jeho zmíněné anketě, ve které zjišťoval, zda si lidé více cení tzv. „hard skills“ nebo „soft skills“.
Věřím, že většina z nás intuitivně ihned vyhrkne soft skills. Já bych asi nebyl výjimkou. Myslím však, že si ta otázka zaslouží trochu hlubší pohled…
Když nad tímto tématem s někým diskutuji, hned moje první otázka je většinou vyvede z míry. Míří totiž na samotnou podstatu věci… Kde přesně je podle vás dělící čára mezi soft skills a hard skills? Přeložení těchto pojmů do češtiny nám poskytuje první dělící linii – technické vs. osobnostní dovednosti.
Z čeho ale pramení to společenské povědomí, že soft je více než hard? Často slýchám argument, že hard skills mohu člověka naučit během několika měsíců, ale převychovat člověka prostě nejde…
Když se na to podíváme touto optikou, znamená to tedy, že všechny soft skills tréninky a školení jsou vlastně vyhazování peněz komínem? Já si to nemyslím…
Celé téma podle mě potřebuje úplně jiný kontextový rámec. Dle mého názoru bychom se měli přestat tolik zaobírat dělením jednotlivých kompetencí do kategorií a škatulek, a naopak se více zaměřit na motivaci konkrétních lidí a jejich energii. Jak ji můžeme využít? A jak můžeme jednotlivcům pomoci stát se lepšími? Na to bychom se měli soustředit.
Možná jsem nesmrtelný optimista, ale věřím, že každý člověk má svoji unikátní hodnotu a schopnosti. Je jen na vás, abyste ji objevili a zhodnotili, jestli je tato „super schopnost“ přínosná právě teď, a právě pro vaši firmu.
Výše jsem mluvil o motivaci. Tu já osobně, a moje firma zrovna tak, hodnotím na stejné úrovni jako technické a komunikační dovednosti… Proč k nám člověk chce, je pro nás stejně důležité, jako co nám přináší. Jak to vnímáte vy?
